Nic snad nepodněcuje naši fantazii víc než představa vil a elfů. Bohužel jsme v moderním životě ztratili citlivost k jemným nuancím přírody. Vytvořili jsme umělé hranice a před tím, čemu nerozumíme, se máme na pozoru.

     Je jednoduché tvářit se, že o světě víme všechno. Konec konců se dotýkáme všech jeho koutů, zkoumáme oceány a létáme do vesmíru. A přesto existují zkazky o hledání bájných říší, které jsou kolébkou mýtů a legend. Lidé zjišťují, že mnohé z nich se zakládají na pravdě. Proto nás mýty a legendy stále fascinují. 

Dotýkají se prvopočátečního akordu, který zní někde hluboko v nás.

     Informací o éterických říších je bezpočet a najdete je na celém světě. Nazývaly se Tir Nan Og, Země Nezemě, Eden, Avalon, Elysium, Em Hain, Středozemě.. od časů starých Sumerů až po antické Řecko věřili lidé v jejich existenci, přestože informace o nich ověřit nelze. A tak to snad i musí být. Pokud totiž život ztratí všechna svá tajemství, zmizí s nimi i všechen jeho náboj a vitalita.

     Všechno, co o království víl víme, pochází z pohádek, mýtů, básní a písní. Mnohé informace nám mohou předat také jasnovidci, mystici a věštci. Ve skutečnosti však všichni máme schopnost tyto říše vnímat. Nevyžaduje to velké úsilí, znalosti či zvýšenou pozornost. Vzdálenost mezi naším světem a říši vil je jen tak velká, jak sami určíme. :)

     Poznatky o vílách k nám přichází v podobě mýtů, legend nebo pohádkových příběhů. Zpravidla jim ovšem nepřikládáme takovou hodnotu, jakou ve skutečnosti mají. V těchto alegoriích jsou ukryty hluboké a věcné pravdy. Inspirují nás, probouzejí v nás zájem hledat a ctít v rámci fyzické reality svou duchovní esenci. Toto hledání je dobrodružství, které člověku přináší i období růstu a zrání - období zasvěcování do vyšších mystérií.

     Hluboké a dojemné mýty a mystéria otevírají naše podvědomí a plaší stíny. Ve tmě se objeví světlo, jež proniká do našich smyslů, šíří se našim vědomím a otevírá v nás cestu k celému našemu potenciálu a novým možnostem. Říše víl vrací do našeho života barvy, tvořivost a kouzla, a to je pro nás požehnáním.

     Výzkumy prokázaly, že lidé na celém světě věří v existenci neobvyklých stvoření, a to jak na úrovni člověku nadřazené, tak na úrovni polozvířecí. Někteří lidé se domnívají, že tyto bytosti pocházejí ze sfér mezi bohy a lidmi. Jiní věří, že jsou to duchové zesnulých. Někteří je považují za pozůstatky rasy starší, než je rasa lidská, a jiní za součást andělské nebo pekelné říše, projevující se na základě vlastní evoluce. 

     Vždy se najdou lidé, kteří budou tvrdit, že jde o pouhé nesmysly a fikci. Že to vše je záležitost imaginace a fantazie. Že neexistují vědecká fakta. Že jsou to jen přeludy pošetilců a bláznů. Nebo že to je dokonce ďáblovo dílo.

     My lidé máme sklon k samolibosti. Rádi věříme, že jsme nejvyšší a jedinou formou intelligence. Ve vesmíru, v celém tom rozlehlém, nekonečném prostoru, kde žijeme, je takový přístup přinejmenším arogantní. Stejně jako ve vesmíru existují síly, kterým stále ještě nerozumíme, tak také v našem životě existují dimenze a bytosti, které ještě nedokážemr rozpoznat nebo pochopit.

     Najdou se také tací lidé, kteří se boji kontaktu s bytostmi nebo energiemi, jež se projevují mimo hmotnou realitu. Obvykle ti, kdo se brání neúsporněji, vyhýbají se ze stejného důvodu také kontaktu s lidmi jiné rasy, opačného pohlaví či jiného náboženství. To, čeho se bojíme, se zpravidla snažíme popřít, potlačit nebo dokonce zničit.

     Ve vesmíru plném nevyčerpatelného množství energie a rozmanitých forem života je nám užitečné vše, co rozšiřuje naše vnímání a vnáší do naší každodennosti radost. Připustit to, znamená otevřít se všem zázrakům světa, které čekají jen na to, až je někdo prozkoumá. Znamená to otevřít se tajemstvím života.

Získáme tím další příležitost dosáhnout v rámci individuálního života naplnění, prosperity a štěstí.

     Svět před námi stále někde skrývá dávná tajemství a kouzla. Naznačuje nám, že se máme vydat na cestu k dosud neviděným a neprozkoumaným doménám. Byly doby, kde vzdálenost mezi naším světem a světem, který jsme považovali za imaginární, nebyla delší než po nejbližší zatáčku. Každá jeskyně či vykotlaný strom byli branami do jiného světa. Lidé viděli život ve všem. Potoky zpívaly a vítr šeptal prastará tajemství do uší těch, kteří naslouchali. Každé stéblo trávy a každé květina pro ně měli svůj příběh. Mžiknutím oka mohl člověk proniknout do jiných světů a poznat něco, co vneslo do jeho života světlo. Stíny nebyly pouhými stíny, les nebyl pouhou skupinou stromů a oblaka nebyla pouze půvabným seskupením pár. Ve všech věcech tepal život, všechny měly svůj smysl a účel a mezi jednotlivými světy vládla láskyplná souhra.

     Dnes se málokdo dívá na svět očima dítěte nebo proroka. Spíše se těm, kdo to umějí, smějeme. Proto se ony „požehnané bytosti“ ukrývají nebo ze světa lidí zcela zmizí. Děsí je zneužívání přírody i špatné chování lidí vůči sobě navzájem , a ačkoliv jsou na lidi zvědavé, kontaktu s nimi se raději vyhýbají.

     Jejich svět však nezahynul. Existuje stále, jen brány k němu jsou méně známé, méně zřetelné, méně srozumitelné. Dnes po nich musíme pátrat. Je to vznešené dobrodružství. Na koncích duhy stále existují nádobky se zlatem, ale je třeba je hledat a zasloužit si je.

     Věřím ve víly a elfy, vím, že existují. Věřím, že stromy mluví, a věřím, že jsou jeskyně, které vedou do podzemní říše. Vím, že existují draci a princezny. Vím, že existuje vnitřní moudrost ve všech věcech. 

     Každá duše má svůj účel a určení, ale někdy jsme tak zaplaveni každodenními povinnostmi, že se naše životy s dávnými mystérii míjejí a vytrácí se z nich radost. V takových časech se nám naše duše díky svému spojení s božstvím snaží připomenout, že nám něco chybí. Říše víl nám pomáhá uchovat si radost a tvořivost.

     Říká se často, že cestování mezi světy sebou přináší riziko.

Dokonce i když se těchto říši jen dotknete, zanechají na vás charakteristické stopy. Rozvine se ve vás neklid a váš vnější život zacloní vnitřní touha. Začněte mít pocit, že jste sem nikdy ve skutečnosti nepatřili nebo se sem nehodíte, a přesto současně uvnitř víte, že někde musí existovat místo, kam všechny věci patří, kam zapadnou. Člověk, který nespí nebo spí velmi málo, už možná ony hranice překročil. Také člověk, do jehož snů vstupuje cizí, podivné a svůdné obrazy, je možná jedním z těch, kteří zažili dotek světa víl. 

     Zdá se, že jedinec, který pocítil spojení s vílami, jako by ztratil své určení, své vymezení. V mnoha pohádkách se z něj stává duch, kterého nikdo nechápe a nepoznává. Jeho já jako by se rozdvojilo. Takovéto případy v příbězích a pověstech ve skutečnosti odrážejí víc, než je na první pohled zjevné. 

     Jakmile se otevřeme novým zkušenostem, změní nás. Naši nejbližší, kteří jsou zvyklí, že se chováme určitým způsobem, budou mít pocit, že na najednou nepoznávají. Vadí jim, že už nejsme takoví, jaké nás léta znali. Ano, takovéto zkušenosti mohou způsobit rozkol v našem dosavadním já, ale ve většině případů je to dobře. Nejde o rozštěpení osobnosti, spíše se oddělíme od starého života plného každodenních zažitých návyků a necháme do něj vstoupit tvořivost a nové příležitosti. 

     Podstata lidského bytí je úžasná. Jsme mnohovrstevné bytosti a naše energie nám umožňuje vnímat a reagovat na mnoha úrovních, nejen na úrovni fyzické. Bohužel je však většina lidí uzavřena v rutinách a automatických, navyklých vzorcích chování, které jim zajišťují bezpečí, ale ponechávají jen malý prostor pro cokoli, co se vymyká běžnému řádu. Většina lidí nechce poznat nebo zažít, jaké možnosti a energie skrývá život za hranicemi hmotného života. 

     Úkolem pro ty, kdo chtějí otevřít dveře do světa víl, je ovládnout svojí vnímavost. Svůj energetický systém můžeme vést k tomu, aby nás vyladil na potřeby těch, kdo žijí kolem nás, a aby nás vyladil i na samotné obyvatelé říše víl.

 

                            BOŽSKÉ ŘÍŠE

Následující přehled vám nabízí jedno z mnoha okultních pojetí dimenzí, které obklopují fyzickou rovinu nebo do ní prostupují. Pomocí vhodných cvičení a praxe se můžeme naučit užívat náš energetický systém ke spojení s bytostmi těchto dimenzí.

Úrovně bytí a jim odpovídající jemnohmotné bytosti

Úroveň Adi (božská) - Bohové, Bohyně

Úroveň monadická - Velcí duchové planet 

Úroveň átmická - Vládci dévů, Mistři

Úroveň buddhistická (intuitivní) - Avatárové, Adepti

Úroveň mentální (manasická) - Archandělé

Úroveň astrální - Velcí dévové, Andělé

Úroveň étericko-fyzická - Přírodní duchové, Elementálové

______________

     Víly a elfové jsou děti matky přírody. Jsou rozmanité jako příroda sama. Liší se velikostí, podobou i osobností. Nejsou svázány s hmotnými zákony, jak bychom jim často rádi vnucovali. Podle všech známek a informací, jež se k nám dostávají v pověstech, legendách či pohádkách, je velmi těžké, ne-li zcela nemožné, vytvořit teorii, která by je všechny sjednotila a zařídila. Jsou to bytosti velmi rozlišné a musíme si položit otázku: „Je vlastně vůbec zapotřebí, aby je někdo organizoval?“