Základní informace o světě víl
Publikováno 06.12.2022 v 20:20 v kategorii Víly a elfové, přečteno: 51x
Zdravím :) dnes si povíme základní informace o světě víl, nějaké ty zajímavosti, kde se nejčastěji objevují a tak dále. Jinak vám chceme moc poděkovat za 100 návštěv! Nebudu to prodlužovat a jdeme na to, protože tenhle článek bude opravdu dlouhý.
Než člověk kolem sebe vytvořil pevné hranice, pohybovaly se vily v jeho světě zcela volně. Ovšem i když byl jejich kontakt s lidmi poměrně častý, jejich země byla pro člověka vždycky tajuplná.
Měla jiný rytmus a jiná pravidla . Byla proměnlivá jako příroda sama a tato proměnlivost vzbuzovala v srdcích lidí, kteří si potrpěli na systém a pořádek, strach.
Dnes se člověk snaží vtisknout celému fyzickému světu řád a pravidla a hranice rose víl se posunují. Víly a elfové se z velkých pralesů stěhují na farmy lidí. Využívají většinou oponu své neviditelnosti. V Řecku se vyprávějí příběhy o dryádách a nymfách zásobňujících sílu stromů. Jejich tělo splynulo s tělem stromu a bylo možno ho rozpoznat v záhybech listů a kůry, avšak když strom umřel, umřela také jeho nymfa.
Lidé se pokoušeli početné přírodní bytosti klasifikovat. Každá země měla pro obyvatele neviditelné říše svá vlastní jména:
• elfové, víly, lesní žínky, vodní nymfy, rusalky, sirény a mnoho dalších..
Jednotlivé skupiny měly dvě podskupiny. Z celého starověkého světa byla víra v přírodní duchy nejsilnější mezi Kelty a Druidy a ve Skandinávii.
Klasifikace byla pro člověka také prostředkem moci. Pomáhala mu vytvářet meze a hranice a získávat kontrolu na světem, který byl neurčitý a nedefinovatelný.
V minulosti řadili lidé elfy a víly do jedné ze dvou kategorií:
• Jedni patřili divočině, byli nespoutaní, divocí, necivilizovaní. To byla tzv. venkovská, lidi a říše víl.
• Druzí přinaléželi k jakési aristokracii vílího světa.
Toto dělení se tradovalo především v Británii a Irsku a dá se všeobecně použít pro většinu obyvatel elfského království. Některé země měly vlastní klasifikaci. Například ve Skandinávii měli dvě třídy, temné a světlé elfy.
Divoké víly a elfové jsou obvykle samotáři. Málokdy se setkávají s lidmi a dnes, kdy divokých území je stále méně, to platí dvojnásob. Jsou zpravidla vládci krajin nedotčených civilizací.
Mají schopnost měnit podobu a často se zjevují jako zvířata. Jejich přítomnost postřehnete díky nějaké jejich aktivitě: • ohne se tráva
• pocítíte stísněnost nebo uslyšíte ševelení listí, ačkoli ve vzduchu se nehne ani nejslabší vánek. Víly druhé skupiny bývají často považovány za potomky bohů.
Do této kategorie patří například Tuatha De Danaan (viz foto)
lid keltské bohyně Danu.
Tyto víly byly obdařeny silnou magií a dovednostmi ve všech oblastech života.
Víly této skupiny měly velkou moc, zvláště pokud šlo o kouzla a šalbu. Umělý zařídit, aby člověk viděl to, co chtěly, nebo dokonce aby neviděl nic, pokud si víla přála zůstat neviditelná.
Existuje mnoho historek o únosech lidí na létající talíře a kosmická pravidla ufonů. Po návratu z těchto podivných setkání se ony osoby chovaly stejně jako ty, které tvrdily, že navštívili říši víl. Protože veřejnost dnes všeobecně předpokládá, že víly a sci-fi jsou jedno a to totéž, využívá tato skupina víl svá kouzla a simuluje setkání s UFO. Při dnešní důmyslné technologií a racionálním způsobu myšlení je tato iluze pro člověka přijatelnější. Zdá se mu pravděpodobnější než „únos do říše víl“.
Víly této aristokratické skupiny byly považovány také za krásnější a vznešenější a existuje mnoho záznamů i o tom, že se provdaly za člověka. V dávných dobách byl totiž proud přitažlivosti a lásky mezi lidmi a vílami hluboký a silný. Často sice za takový vztah někdo draze zaplatil, někdy i životem, ale na druhé straně mohl člověku přinést radost, která přetrvala staletí.
Potomci těchto i jiných skupin víl jsou mezi námi stále, i když kontakt s nimi zřídkakdy zachytíte. Závoj neviditelnosti je zdvižen většinou jen z rozmaru víly samotné. Přesto existují cesty, jak svět víl poznat a otevřít se mu. Všechny začínají pokorou, jemností a bezelstností. Vstoupíte-li do světa víl, budete překvapeni, kolik toho uvidíte.
Přestože kdysi v minulosti vznikaly četné seznamy a víly byly podrobně klasifikovány, dnes je toto klasifikace mnohem jednodušší. Mnozí hovoří o vílách jako o dévech. - Tento výraz pochází ze sanskrtu a znamená záři, třpyt. Týká se hlavně těch bytostí, jež působí v přírodě a skrze přírodní síly.
Častěji jsou však víly a bytosti přírodní říše seskupovány podle andělské hierarchie. Ta zahrnuje archanděly, anděly, dévy, velké množství víl, elfů a trpaslíků a také elementály, vezmeme-li to ze spodní části této stupnice. Velmi často se dnes všichni označují pojmem přírodní duchové. Téměř všichni přírodní duchové jsou na lidi zvědaví, i když se přímému kontaktu vyhýbají. Mnozí dokonce potřebují podporu člověka, aby přežili a vyvíjeli se. Působí na nás stejně silně jako my na ně, ačkoliv my si to prakticky neuvědomujeme, bohužel. Přestože je zajímáme, často jsou naším chováním znechuceni. Také to přispívá k tomu, že se stahují a neradi iniciují kontakt.
Ne všichni přírodní duchové však mohou odejít. Mnozí z nich totiž mají na starost Zemi a její životní prostředí. Pracují na svém úkolu, dokud nedosáhnou vyššího vývojového stupně. Díky své úrovni a životnímu úkolu musejí snášet následky nešetrného lidského zacházení s přírodním prostředím. Znečištěná atmosféra, vodstvo a příroda má na tyto bytosti neblahý vliv, mrzačí je, způsobuje otravy a často je hyzdí, ony však musí setrvat, neboť jsou s karmou a účinky tohoto znečištění svázány.
Už jen z tohoto důvodu je důležité snažit se jim porozumět, navázat s nimi kontakt a být ve stálém spojení.
ZNÁMKY PŘÍTOMNOSTI VÍL
1. Náhlé nevysvětlitelné chvění nebo ševelení listů.
2. Vodní nebo písečný (prašný) vír.
3. Ohýbání trávy bez patrné příčiny.
4. Náhlé nevysvětlitelné ochlazení nebo úlek a husí kůže, když jste sami v přírodě.
5. Pocit, že vám něco leze ve vlasech, třeba hmyz, ale nic tam není.
6. Zčeření vody, i když pod hladinou neproplula žádná rybka, nic se jí nedotklo a nefouká vánek.
7. Extrémní pošetilost a záchvaty neovladatelného smíchu.
8. Nevysvětlitelný výpadek času či ztráta pojmu o čase.
ČAS, KDY SE VÍLY NEJČASTĚJI OBJEVUJÍ
(čas přechodu dvou období, čas „mezi“)
1. Svítání.
2. Soumrak.
3. Poledne.
4. Půlnoc.
5. Rovnodennosti a slunovraty - důraz na jaro a podzim.
Čas „zlomu“ je čas neurčitý, těžko definovatelný, je dobou „mezi“ dvěma časy. Svítání není ani den, ani noc, poledne není ani dopoledne, ani odpoledne a půlnoc nepatří ani předešlému dni, ani následujícímu.
V zimě příroda spí. V létě kvete a přírodní bytosti jsou velmi zaneprázdněné. Na podzim a na jaře příroda ani nespí, ani není plně aktivní. Přírodní duchové jsou tudíž méně zaměstnání a přístupnější kontaktu. S trochou praxe je můžete zpozorovat nebo vycítit, když se například při rozbřesku nebo za soumraku procházíte po kraji lesa.
MÍSTA, KDE LZE VÍLY NEJČASTĚJI POTKAT
(všechna místa „mezi“)
1. Místa, kde se rozděluje říční proud.
2. Křižovatky cest.
3. Pláže a mořská pobřeží.
4. Břehy jezer.
5. Ohrady, meze, živé ploty.
6. Ostrovy.
7. Prahy.
8. Zákruty cest.
9. Schodiště, odpočívadla, chodby.
10. Otvory v zemi nebo ve vodě (víry v jezerech..)
11. Mýtiny, paseky, palouky, místa v lese, kde nerostou stromy.
12. Místa, kde se tvoří přílivová jezírka nebo tůně.
Každé místo v přírodě, které leží na pomezí dvou míst a které tudíž nepatří ani jednomu, ani druhému, náleží do říše víl. Například břeh nepatří ani řece, ani zemi. Je to neadresné území, stínová země. Ostrov nebo poloostrov nepatří ani pevnině, ani oceánu, opět je to neadresné území.
ZVUKY PŘÍRODNÍCH DUCHŮ
Říká se, že víly a elfy nemůžeme vidět obyčejným zrakem. Navzdory tomu mnohé společnosti a kultury popisují obyvatele této říše shodně. Žijí všude a nikde. Pobývají v lesnatých krajinách a v otevřených polích a lukách, tradičně žijí ve vykotlaných dubech. Každý otvor a vstup do země nebo vody může označovat hranici čar a kouzel: víry, jezera, studny, přílivová jezírka, rybníky a tůně.
Průsečíky všeho druhu jsou místa, kde se setkávají dva světy a kde může být závoj mezi říši lidí a elfů tenčí. Proto je například čas soumraku a svítání tak magický. Je to průsečík dne a noci. Pověsti a pověry varují, abychom se v tomto čase vyhýbali křižovatkám a rozcestím.
Přírodní duchy najdeme v jeskyních, kolem řek, pod vodou, v okolí jezer, v křovinách a stromech. Lze je najít též pod lidskými obydlími a dokonce i uvnitř domů. Potkáme je všude tam, kde ke slovu přichází příroda. Pahorky víl jsou vyvýšená území, která dávají tušit, že pod nimi žijí podzemní obyvatelé. Vílí prstence jsou travnatá území, jejichž obvod je nějakým způsobem patrný, například kruh v trávě (viz článek: http://papaya.infoblog.cz/clanek/uzasny-svet-vil-81834/) - určitě běžte Morwennu podpořit! <3
Brzy začnete rozpoznávat stezky a zvyky přírodních duchů, stačí trochu vědomostí a vnímavosti. Zjistíte také, že některé přírodní duchy vnímáte snadněji než jiné. Někdo je snadněji rozezná ve vodě, někdo ve skalách.
Protože k lidem všeobecně nemají důvěru, nedají se jim hned tak vidět. Měli byste se snažit trávit v přírodě co nejvíce času. Když je začnete vnímat, připadá vám váš vjem zprvu jako záblesk světla nebo jako náznak podoby hraničící s přeludem. V keřích nebo květech možná uvidíte tváře a pravděpodobně budete předpokládat, že je to jen vaše představa.
I když je nespatříte zrakem, čas strávený v přírodě rozhodně zvýší vaši citlivost a najdete jiný způsob, jak je vnímat.
JAK POZNAT JEJICH PŘÍTOMNOST?
• zachytíte závan vůně květin nebo stromů.
A toho si ceňte, protože to je signál, jenž vám dává na vědomí, že vás víly zdraví. :)
Často se stává, že člověk jde polem či loukou a na tváři najednou cítí, jako by procházel pavučinou. Avšak v širém prostoru nemůže na úrovni obličeje viset pavučina, nemá se na čem zachytit. Bývá to známkou, že vstoupil do říše polních a květinových víl. Vyskytují se v přírodních oblastech, kde je hodně květin, divokých i zahradních. Jsou to bytosti typu skřítka Tinkerbella a přitahují je hlavně děti, které si venku hrají.
Duchové skal a kamenů jsou také běžně k vidění, častěji než si umíte představit. Díky oblibě krystalů se s nimi dostává do kontaktu stále více lidí. V každém krystalu a kameni je déva nebo přírodní duch, který s ním pracuje. Ve velkých skalních útvarech žijí duchové velmi staří a mají velkou sílu. Tito duchové mají v rukou klíče k věštbám, kouzlům a skrytým pokladům.
Ačkoliv většinou obývají elfové a víly přírodní oblasti, není neobvyklé setkat se s nimi v lidských příbytcích. Mají rádi domy, kde žijí děti a kde se pořád něco děje. Mnoho „imaginárních“ kamarádů od dětí pochází právě z této říše.
Bytosti, které se usídlily pod vaší střechou, se často starají o hladký průběh všeho dění a ochranu vašeho domova, někdy však mohou být i zlomyslné - tím mám na mysli, že schovávají, vypůjčují si a přemisťují věci v domě.
V lidských obydlích se někdy usadí také bytost ze skupiny temných elfů. Tito elfové upřednostňují tmavá zákoutí, podkroví, sklepení a kumbály a objevují se obvykle jen v noci. Nejsou nebezpeční nebo škodliví, i když mnohé lidi odrazují jejich temné rysy a silná energie. Lidé, kteří jsou nejtvořivější v noci, by byli překvapeni, jakým způsobem mohou tito elfové člověka inspirovat.
Jejich energie je silná, a proto můžeme jejich přítomnost snadno vycítit. A většina lidí ji vnímá víc, než si vůbec uvědomuje.
Všimněte si, že mnoho dětí nechce jít spát, dokud se nepřesvědčí, že je zavřená šatna a nepodívají se pod postel. Děti jsou mnohem vnímavější než dospělí, ale naše západní společnost je učí tyto pocity ignorovat nebo je přičítat k fantazii. Temní elfové jsou samotáři, ale přitahují je děti a domy, kde děti bydlí.
Tyto pocity nevyvolává jen nějaký pověrčivý strach. Často upozorňují na přítomnost temných elfů. Jejich energie působí na naše smysly. Může vyvolat chlad, chvění a stísněný pocit přítomnosti neviditelné, nadpřirozené bytosti.
Přírodní duchové k nám často hovoří, aniž to poznáme. Už jste někdy šli na procházku a zachytili vůni nějakého stromu nebo vůní květin, když jste je míjeli, zatímco ten, co šel s vámi, necítil nic?
Zašuměl strom v bezvětří, když jste šli pod ním? Zčeřila se voda v potoce nebo rybníku zrovna ve chvíli, kdy jste usedli k jejich břehu? Stalo se vám, že nějaký ptáček přišel až k vám a zpíval jen pro vás? Takto k vám často přicházejí přírodní duchové a mluví s vámi. Pokud je uznáte, přijmete a poděkujete jim za jejich pozdravy (a můžete to klidně udělat mentálně), zjistíte, že tato setkání budou hojnější.
Přírodní duchové se vyskytují ve všech živlech: v zemi, ve vodě, ve vzduchu i v ohni. Stopy jejich přítomnosti a jejich kontakty s lidmi jsou jemné a subtilní. Chcete-li hledat říši víl, otevřete se živlům, které jsou na dosah. Rozhlédněte se kolem sebe, protože i když si toho nejste vědomi, pravděpodobnost jejich přítomnosti je velká.
Následující seznam činností vám pomůže pozvat přírodní duchy do svého života.
1. Snažte se trávit hodně času v přírodě.
2. Posaďte se pod strom či k jezeru a meditujte.
3. Pěstujte v bytě rostliny a květiny.
4. Uvědomte si, jak je příroda zneužívána a jak špatně se s ní zachází. Začněte se podílet na jejím čištění a obrodě a važte si jí.
5. Pravidelně se věnujte nějaké tvůrčí aktivitě. Nemusíte v ní být dokonalí, radost z kreativní činnosti bytosti z říše víl přitahuje.
6. Nechejte svou zahradu co nejvíce zarůst vším, co v ní přirozeně roste. Tak si v ní vily mohou svobodně hrát.
7. Buďte ve svém jednání velkorysí a šlechetní (víly člověka často zkoušejí.)
8. Udržujte své vnitřní dítě stále živé.
9. Umístěte na krbovou římsu zkamenělinu mořského ježka. Říkalo se mu bochník víl. Ten, kdo ho má, nikdy nebude mít nouzi o jídlo a vždy může počítat s pomocí víl.
10. Často zpívejte. Přírodní duchové se shromažďují všude, kde je zpěv a hudba.
CHOVÁNÍ A MOC VÍL
Je toho hodně, co se ještě musíme o říši víl naučit. Nejsou zlé, jak si někdo myslí, ale mohou být velmi zlomyslné nebo uličnické. Jejich energie je velmi povzbuzující a mají schopnost přivodit změněné stavy vědomí.
Vílám, které byly známé spíše jako nezbední skřítkové, se často dávalo za vinu, že se nějaký poutník na své cestě ztratil. Jejich energie je tak silná, že dokáže zmást smysly a cestující mine neznámé návěští. Tato intenzivní energie, zvláštně jsme-li v přirozeném prostředí těchto bytostí, navozuje změněný stav vědomí. V tomto stavu má člověk sníženou schopnost všímat si svého okolí. Někdy víly svedou člověka z cesty z pouhého uličnictví. Věřilo se, že když si člověk obleče naruby kabát, zamezí čarám těchto víl uličnic, nebo je zmírní. Ve skutečnosti však tento čin přiměje mysl k větší ostražitosti.
Obyvatelé říše víl reagují na život vzrušením, pohnutím a city a přirozeně ovládají mnohé kosmické energie. Poněvadž nejsou omezeni fyzickou formou, mají schopnost mnohé z těchto sil projevovat. Existují samozřejmě rozmanité druhy síly a energie a rozličné kategorie a skupiny přírodních duchů. Liší se svou schopností působit na člověka a jeho stav. Téměř žádné víly a elfové však nemají skutečné prostředky k útoku ani k obraně, mají ovšem jiné schopnosti, mezi které patří:
1. Jejich osobité kouzlo a přitažlivost.
Lidé vidí to, co víly chtějí, aby viděli, nebo nevidí nic, pokud si víly přejí být neviditelné.
2. Levitace.
3. Neviditelnost.
Všechny víly, elfové a přírodní duchové mají schopnost odhalit se ve fyzické formě, přejí-li si to. Obvykle si k tomu zvolí podobu, kterou člověk očekává, že by měli mít.
4. Změna podoby.
Mnohé víly a elfové se umí ukázat v rozmanitých podobách. Mohou na sebe vzít podobu lidskou i zvířecí. Mohou se stát květinou i drahým kamenem. Často volí podobu, kterou u nich člověk předpokládá.
5. Schopnost přinést štěstí nebo smůlu.
6. Velká obratnost.
7. Velké hudební schopnosti.
8. Schopnost ovládat počasí.
9. Znají tajemství léčení a střeží mnohé jiné cenné poklady.
10. Mají schopnost přivodit spánek nebo změněný stav vědomí.
Obyvatelé říše víl jsou laskaví a sympatizují s těmi, kdo je respektují. jsou věrní. Zřídka skládají přísahy, protože nic si neoškliví víc nežli lež. Nemají rádi žvanily a zrádce tajemství. Nemají rádi ani ty, kdo neberou ohled na přírodu, ať už záměrně, nebo z nějakého důvodu.
Lidské lajdáctví, povrchnost a nepořádnost, velká ctižádostivost, nevěra a nestálost v nich vzbuzují nechuť. Říká se také, že se nezdržují v neudržovaných a zanedbaných domech. Jsou také známí svou schopností roznítit v člověku žár lásky.
Kontakt s přírodními duchy má ovšem i svá tabu. Ti, kdo s nimi chtějí spolupracovat, si musí dát velký pozor na to, aby tato tabu neporušili. Mluvit o vilách nebo o jejich schopnostech či darech špatně, je velký zlozvyk a vede k tomu, že se z naší blízkosti stáhnou. Pokud je popíráme nebo odmítáme, odstrkujeme je tím od sebe a také v tomto případě si koledujeme o sérii smolných „náhod“. Za neetické se považuje také prozrazení přítomnosti víl nebo jejich darů bez dovolení nebo tehdy, když se přirozeně předpokládá, že by to mělo být udrženo v tajnosti.
JAK ROZPOZNÁME, ŽE NÁS VÍLY OBDAROVALY?
Víly a skřítkové často prokazují lidem přátelské služby, zvláštně svým oblíbencům. Laskavost a úctu k přírodě oplácejí sérií šťastných událostí. Víly vám mohou odkrýt zdroj prosperity a blahobytu nebo vás nečekaně potká úspěch. V místnosti, kde se zabýváte duchovní nebo spiritistickou činností, se může bez působení hmotných sil objevit materiální předmět, dar duchů. Děje se to pomocí elementálů, kteří mu pomohou se zhmotnit. Bývají to zvláštní kameny, lastury, květiny a podobné věci. Tyto dary mají pro jedince zpravidla zvláštní hodnotu a důležitost.
Může se vám stát, že vás venku na nějakém místě náhle osloví příjemná vůně, dar květinové víly. Nebo na cestě najdete pírko jako dar sylfy, vzdušné víly, a toto pírko vám později pomůže spojit se s ní. Někdo vám z čista jasna dá krystal nebo kámen se slovy: „Nějak jsem cítil, že ti ho mám dát. Nevím proč. Prostě je tvůj.“ Častokrát takto posílá své poselství přírodní duch kamenů. Je to tedy nádherný dar z říše skřítků a gnomů. A nebo vás někdo najednou obejme či pochválí a předá vám tak pohlazení z říše rusalek, vodních víl.
Přírodní duchové nás učí nepokládat věci kolem sebe za samozřejmé. Učí nás uvědomovat si je a ze všech se těšit. Měli bychom si těchto příležitostí vážit a poděkovat jim, bez ohledu na původ věcí, na to, zda pocházejí z říše víl, nebo odjinud. Ceníme-li si jich, ukazujeme vílám a elfům, že jsme otevřeni jejich přítomnosti.
Když procházíme kolem pahorku víl nebo kolem vílího kruhu, měli bychom vílám projevit respekt a spíše ho obejít, než jít přes něj. Když si všimneme vzdušného víru nebo pozdravíme pozvednutím klobouku, dáváme najevo, že přijímáme a zdravíme sylfy. Pokud musíme porazit strom nebo pořezat křoví, neměli bychom to udělat, aniž požádáme o dovolení nebo o radu těch, kdo v nich možná žijí. Tím ukazujeme, že je cítíme. Čím více se snažíme, tím silnější poselství vysíláme obyvatelům této říše. Nabízíme jim pozvání do svého života. Vytrváme-li, dají nám svou přítomnost najevo. Je to dobrý začátek budoucího vztahu.
Komentáře
Celkem 1 komentář
naiamermaid.infoblog.cz 05.02.2023 v 18:16 Máte veľmi pekne spracované články baby!